Mohlo by to obrátit jeho život…
A co mu bránilo?
Tu otázku si položil pozdě večer, když usedl ke stolu. V místnosti bylo ticho; ozývala se jen sekundová ručička na hodinách a občas jeho kručící žaludek. „Co mi brání k tomu, abych se živil především psaním a aby mi služba, kterou mám konat pro lidi, zároveň přinesla finanční ohodnocení a já po několika letech získal pravidelný příjem?“
Odpověď v jeho hlavě zněla: „Že to nebude dost dobré a že si spíš uškodím.“
Byl to pochopitelně nesmysl. Moc dobře věděl, že ten hlas představoval jakéhosi vnitřního sabotéra, který vždycky odsoudí věci dřív, než je člověk vůbec zkusí. Každý ho v sobě má a mnoho lidí je jím dennodenně odrazováno od svých snů – od těch osob, kterými by mohli být, kdyby ten hlas neposlechli a prostě do toho šli.
Bál se chtít od lidí peníze; i když šlo o částku, za kterou se dnes v hospodě pořídí ani ne tři piva a v obchodě pár drobností. Spisovatel věděl, že si z toho, co lidem bude předávat, odnesou daleko víc, než ze tří piv nebo z jednoho menu v McDonaldu. Zažil toho již mnoho, jak na vnější, tak během vnitřní cesty, hodně toho zkusil, bavil se s tisíci lidmi všelijakých kultur a sám investoval jistě přes milion korun do cestování, zážitků, knih a vzdělávání. To všechno mu spolu s nutnou dávkou odvahy přineslo překrásné poznání a zkušenosti, kterými teď mohl inspirovat další lidi.
Nedávno, když se vracel z Německa, uviděl odbočku na Lipsko a vzpomněl si, jak odtud před lety odcestoval za prací do Turecka. Pak vzhlédl k obloze a mraky mu připomněly, jak kdysi skákal s padákem, a taky okamžik, kdy v zoufalé a špinavé čtvrti v Mexiku podobně vzhlédl k nebesům a našel v nich v tom šíleném prostředí naději. Chvíli nato se na té německé dálnici spolujezdci bavili o autech a on se usmál, protože si vybavil, kolik polorozpadlých i nových vozidel již řídil například na Kostarice, v Mexiku, v Tanzanii, Botswaně, Zambii, také v několika asijských zemích, na Islandu, v Albánii a dalších evropských státech. Byl z toho nadšený.
Byl vděčný za všechny pracovní zkušenosti, za vztahy s ženami, které miloval, za ty tisíce lidí, s kterými se jeho cesta střetla, za bláznivá dobrodružství, kdy mu šlo o život, i za krásné chvíle; když plaval se žraloky v Tichém oceánu a s mantami u Západní Papui, v Africe se díval do očí divokým nosorožcům, slonům i lvům, chodil po aktivních sopkách, objevoval pralesy, džungle i pouště, koupal se a surfoval v několika mořích a ve třech různých oceánech…
Mohl by pokračovat na další stránky, ale chtěl zrekapitulovat také vnitřní cestu, protože i tam získal nevyčíslitelné zkušenosti především tím, že byl otevřený životu, že se snažil být k sobě i k ostatním upřímný, že hodně četl a zkoumal životy lidí, jež také žili to, čemu věřili. V neposlední řadě si připomněl psaní, kterému se naplno věnoval přes šest let, popsal tisíce a tisíce stran, vytvořil několik příběhů a dva z nich si lidé mohli přečíst ve fyzické knize. A teď tu byly tyhle zápisky, s nimiž měl velké plány a jež chtěl nadále psát ryze a pravdivě a otevřeně, protože tím získají další rozměr a lidé se s nimi snadněji ztotožní.
Jako klíčové ovšem vnímal právě onu otevřenost; tomu, že každý člověk je jiný, každý má nějaký názor na věc a každý má svoji vlastní pravdu. Učil se respektovat druhé a přát ostatním úspěch, místo aby jim záviděl. Byl otevřený poznání a různým konverzacím. Měl také otevřené srdce. Věděl, co od života chce, a také to, jakou službu může lidem poskytnout.
Tu službu již dělal, ale chtěl ji posunout ještě o kus dál; a k tomu potřeboval překonat pár strachů, co mu bránily.
Strach je ukazatel cesty, kudy se máme vydat, připomněl si. V posledních letech jsem mu čelil více než tisíckrát. A je dobře, že se vždy ozval, já ho zpozoroval, trochu jsem trpěl, ze začátku s ním bojoval, a nakonec jsem v tom boji zvítězil. Je dobře, že jsem se tolikrát bál, protože jinak bych nemohl předávat lidem poznání ze své vlastní zkušenosti.
Ano, jsem vděčný za všechny ty zkoušky – vzešla z nich krásná moudrost, kterou je třeba sdílet. A taky to udělám.
Ještě ten den založil projekt na Patreonu, kam odteď bude vkládat své zápisky, odkrývat svou životní cestu a kam bude nahrávat v různých formách to, co se již naučil a později i to, co se v budoucnu teprve naučí.
Pokračování již brzy